Než začneš řešit stěhování, ujasni si, co pro vás znamená spánek a soukromí. Malé dítě nepotřebuje vlastní pokoj jen proto, že ho mají ostatní, ale proto, že mu to pomůže spát a vám umožní fungovat. Sleduj tři signály: dítě se budí na sebemenší šustění, vy se kvůli jeho spánku nemůžete hýbat a zároveň už zvládá usnout bez toho, abys u něj ležel celou noc. Pokud platí aspoň dva, je čas uvažovat o oddělení. Naopak pokud se ještě budí na kojení nebo má separační úzkost, není kam spěchat. Vlastní pokoj není odměna ani meta, kterou musíte stihnout do určitého věku.Začni pozvolna a bez velkých prohlášení. Nejprve dítěti dopřej odpolední spánek v jeho prostoru, kde si hraje a cítí se bezpečně. Postupně tam přendej všechny noční rituály: koupel, pohádku, písničku, plyšáka. Důležité je, aby se místnost nestala trestem ani místem, kam se odkládá. Nech tam i něco známého z vaší ložnice, třeba deku, která voní po tobě. Pokud kojíš nebo dítě potřebuje blízkost, spí se často lépe, když máš v jeho pokoji rozkládací křeslo a přespíš tam první týdny ty. Dítě tak získá jistotu, že se nic hrozného neděje, a ty si postupně zvykneš nereagovat na každé písknutí.www.rokremesel.cz s tím, že první měsíc bude rozházený. Někdy dítě usne samo, jindy přiběhne k vám. Nedělej z toho drama a nestěhuj ho zpátky. Drž se rutiny a buď trpělivá. Pokud se noční návštěvy množí, zaveď jasné pravidlo: můžeš přijít, ale spí se tady, nebo tě doprovodím zpátky. Pomáhá i noční světlo, bílý šum a dveře pootevřené tak, aby slyšelo tvůj hlas. Až se dítěti vlastní pokoj stane samozřejmostí, poznáš to podle toho, že tam samo odchází hrát a večer se tam těší. Do té doby ber každý pokrok jako úspěch a neboj se říct, že ještě není ten pravý čas.